Bez peněz není podnikání

Soukromí podnikatelé pracují obvykle víc než ostatní lidé, jsou výkonnější, kreativnější, přizpůsobivější, prostě jako pracanti dokonalejší. A není se vůbec čemu divit. Musí být takoví, protože je žene jednak touha po vlastním obohacení se a současně i obava, že kdyby si dost nevydělali, jejich podnikání by skončilo neslavně a oni by se mohli lehce ocitnout na ulici.

Skutečností prostě je, že si na sebe soukromé podniky musí vydělat a že ani jejich majitelé nemohou se státní nebo jinou pomocí počítat. Co se v soukromém sektoru nevydělá, to prostě není.

Jenže jsou i situace, jež by v ideálním stavu nikdy nastávat neměly. A to ty, kdy se podnikatelům dost peněz vydělávat nedaří. Komplikací, které k tomu vedou, může být dost a dost, od podnikatelových pochybení až po potíže se zákazníky nebo tatíčkem státem nebo nějakými jinými instancemi, ale skončí to vždy obdobně. Když se peníze nevydělají, musí se sehnat jiným způsobem. Třeba i tak, že si je soukromník aspoň od někoho vypůjčí.

Ovšem provoz firem je drahý, a tak se často nedá spoléhat na pomoc nejbližších lidí. Ti tolik peněz vesměs nemívají. Spíš se musí pokoušet štěstí u bank, v nichž peníze jsou. Ale problém je, že i když banky peníze mají, jen tak někomu je k dispozici nedají. Podnikatel toho musí opravdu hodně doložit a ani pak není jisté, že vzhledem ke stavu svých financí a registrů dlužníků uspěje.

A když neuspěje? Pak ho zachrání často jenom nebankovní hypotéka. Protože nebankovní společnosti nejsou při posuzování žadatelů tak přísné a leccos akceptují, i když to není ideální. Jako třeba právě u nebankovních hypoték. Kde se musí sice dát do zástavy nemovitost, aby bylo jisté, že bude dluh vyrovnán, ale to je v podstatě všechno. I s takovým málem záruk se tu dá uspět. A když se tu dá uspět, není divu, že je tolik soukromníků, kteří si právě takové nebankovní hypotéky berou.