Keř, který vás potěší i v zimě

Keř s celým názvem bobkovišeň lékařská pochází ze Středozemí, kde roste v bukových lesích a na skalnatých stráních. Je to stále zelený druh slivoně. Těchto keřů existuje mnoho druhů viz.

.

I v zimě ozdobí vaši zahradu tmavě zelenými kožovitými, neopadavými a lesklými listy. Vyniká jako solitéra, dobře využít ji můžeme, ale i do živých plotů. Při výšce 3-4 metry nám poslouží jako zástěna proti zvídavým pohledům obzvlášť v případě pokud dáváte přednost přírodním živým plotům. Je podobná střemchám a můžeme ji také znát po názvem vavřínovec.

Nově zakoupený keř vsadíme do jámy hluboké 40-60 cm s přídavkem kompostu.

Bobkovišeň uvítá polostín. Zvládne i slunné stanoviště za předpokladu dostatečného zalévání v období sucha. Mladým rostlinám první rok po výsadbě raději na zimu přikryjte kořenový systém chvojím. Starší rostliny už přečkají zimu bez problémů. Keř odolá mrazům -25°C a není náchylný na choroby.

Pokud nechceme, aby rostlina zastínila v zahradě další zeleň a stala se výraznou dominantou,

musíme ji pravidelně stříhat. Bobkovišeň bude velice pěkně vypadat, pokud ji zkombinujeme s jinými stále zelenými keři třeba mahonií, dřišťály, kalinou vrásčitolistou nebo hlohyní či keřovitým břečťanem.

V období dubna až května nás keř obdaří sladce vonícími květy ve tvaru vzpřímených bílých hroznů.

Od června se postupně květy mění v černé peckovice. Pozor musíme dát zvláště na děti, které by si bobule mohly splést s plody černého rybízu. Peckovičky a listy jsou jedovaté!

Rostlina obsahuje glykosidy a kyselinu kyanovodíkovou.

Otrava se projevuje příznaky jako zvracení, průjmy, zarudnutím obličeje, bolestí hlavy, závratěmi

a ztrátou vědomí.

Dříve se bobkovišeň používala v lékařství jako velmi účinný lék nejčastěji jako prostředek na utišení bolesti. Dnes se používá v kosmetice a homeopatii.