Nejasný původ tekutého valašského pokladu

Nejen v Česku našla švestka využití v lihovarnictví

Možná byste byli překvapení, kde všude na tento nápoj lze narazit. Kupříkladu kdybyste zavítali do českých osad v rumunských horách, kromě češtiny vás tam také uvítá kalíšek průzračné tekutiny s nezaměnitelnou vůní. V Banátské oblasti, kde se usadilo v minulosti mnoho českých rodin, najdete pálenice na dvorku každé chalupy a nikde jste určitě neviděli tolik švestek, co roste v této oblasti. Svému pokladu tady sice neříkají slivovice, ale vyrábí zde „pálenku a kořalku“. Našinec už podle vůně pozná, čím ho místní vítají. Pálenku zde dokonce vyrábí pouze jednou destilací a je velice silná. Kořalka je potom destilovaná dvakrát a slouží hlavně k prodeji turistům, kteří sem přijíždějí poznat kraj, kde se zastavil čas před sto lety, v každé chalupě je kravka a pálenku si nosí muži i ženy na pole, kde tráví většinu svého života.

švestky

V našem moderním světě je tento nápoj už vyráběný průmyslově, ale stále si mnoho lidí nechává „vypálit“ slivovici ze svého kvasu. Především na Moravě jsou rozšířené obecní pálenice, které slouží k tomuto účelu.

Asi nejznámější oblastí, která holduje tomuto švestkovému moku, je Valašsko. Velkou reklamu nápoji dělá skupina herců a jejich recesistické „Valašské království“ v čele s Boleslavem Polívkou.

O výrobě

Na výrobu tohoto oblíbeného destilátu je potřeba udělat kvas. Ten se připraví s čistých dobře zralých plodů bez stopek a nahnilých plodů. Odstraní se také velká část pecek, protože by ovlivnily výslednou chuť destilátu. Kvas se nechá zrát nejlépe v dřevěných sudech asi dva měsíce. Délka kvašení je ovlivněná teplotou, cukernatostí a velikostí sudu. U kvasu se měří cukernatost a podle obsahu sušiny se dá vypočítat pravděpodobný obsah alkoholu. Vykvašené ovoce se dvakrát pálí a ředěním pitnou vodou se upraví obsah alkoholu. Slivovice https://www.lihovarek.cz/slivovice/ by se měla nechat odležet, aby nebyla tolik „ostrá“. K tomu se váže jeden starý český zvyk.

slivovice

Tradice

Po vypálení si milovníci tohoto moku uchovávali zvláště povedený destilát tak, že si pár lahví zakopali, aby se zbavili pokušení. Tento rituál byl například spojený s narozením syna, kdy se zakopal tento tekutý poklad, aby spatřil světlo až bude syn slavit plnoletost. Humorné je, že si mnoho lidí po 18 letech nemohlo vzpomenout, kde přesně poklad odpočívá, protože za dlouhé roky zahrada změnila vzhled, stromy vyrostly, některé zmizely. Často tak ani překopání celé zahrady nepřineslo uspokojivý výsledek.

You may also like...